Tak nám zmoknul kocour. A kterej, paní Müllerová? Ten britskej. No já znám dva britský. Jedna je kočka Kety od vedle a ten druhej, to je známej turista Arnošťák. Voboum bych ten slejvák přál. Ále, zmoknul ten výletní. Jéžišmarjá a kde se mu to stalo? No na kočičích courech. Byl přes dvě zahrady, když to začalo. A nemohl se někde schovat? No neschoval, byl hned promočenej. Tak se na to podívejme, paní Müllerová. Tváří se to jako chytrý a noblesní kočičí aristokrat, ale povím vám, co tomu předcházelo a jakej je to teda chytrolínovej šlechtic.
Včera se nám to trochu otočilo proti zaběhnutým pořádkům. První dorazil páníček. Hezky nás zahospodařil, dostali jsme syrová srdíčka a já pak báječnou vycházku v úplně mokroušovým lese. Za tmy dorazila z práce i panička.Po večerní koupeli jsem se zapelíškovala a dejte mi všichni pokoj. Naši si povídali v obýváku a Arnošťák si vyskočil vedle naší paničky za účelem děsnýho hlazení. Toho se mu opravdu dostalo, poslouchal kecy potvor dvounohých, které ho zálibně pozorovaly a děsně traktoroval. Najednou výkřik a chňap, na jeho hlavě blecha. Panička ji ulovila a ve vodě utopila. Byl výslech, kdeže ji sebral, ale on partyzánsky mlčel.
Okamžitě stanoven zítřejší deratizační plán. Páníček se absolutně nadchnul, když viděl, jak panička umí lovit blechy. Řekl, že se svlíkne do nahata, natře si zadek na červeno, čímž se změní v paviána a nechá se paničkou vískat a odebírat ze sebe blechy. Panička nadšeně souhlasila, protože v blázinci jsou dvoulůžkové
pokoje, terapie jako kreslení a keramika, teplá voda a jídlo pětkrát denně. Co víc si přát? No a tohle slyšel kocourák. Dnes odpoledne se šel projít přes dvě zahrady a uvažoval, jestli do toho blázince půjde celá naše rodina, či nás strčí do útulku. A jak si tak přemyšloval, nedíval se na nebe, hleděl jen do sebe. Spustila se průtrž. No letěl jako o život, ale když zabrzdil v obýváku, řekl páníček: tak nám zmoknul kocour.
Vysušil ho ručníkem a románu je konec.