Klíšťupíři číhají na Emu

Naše rodina, to počítám naše, mne a brašuláka, jsme nakloněni informacím všeho druhu a proto jsme na leccos připraveni. Sledujeme tyhlety internety a řešíme to na terase. Březen a sto stupňů, slunce a slunce. Diskutujeme
problémy celosvětových rozměrů, ale při sklence chlazeného suchého bílého (mňam) z fajfky (blééééé) to dáme. Páč letos nebyla zima úplně brrrrrrr brrrrrrrrrrrr brrrrrrrrrr, ale jen brrr, přežila všechna velmi hnusná klíšťata. Panička zakoupila protinimobojky na půl roku. Jenomže při tom užívání slunce a pohody a pusinek , nám do dnešního dne ty obojky nenasadili.  Asi mají čas toho půl roku. A co já dnes v lese. My byli s páníčkem jen sami, protože panička byla pochodově zablokovaná, byla jurodivá z toho bordelu v domečku. My se šli proskotačit a ona poletovala jako tryskomyš  na mopu. Já měla svůj slídící a čuchalínovej program, páníček byl přepnutej do režimu absolutní pohoda, antivirák DEJTEMIPOKOJ  zapnutý, no nechybělo nám zhola nic. To jsem ale nemohla tušit, že ve lese i  trávě  . . . . .                                                                                                                                         Klíšťupíři Hltoun Krvelačný a Krvesrk Hrůzostrašný číhají na Emu.