Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Když je někdo o 92 a půl roku starší než já

06.10.2013 22:31

To je teda titulek. A pozor, navíc je úplně přesně pravdivý. Ale popořádku.To bylo tak.

Časně ráno vyrazila panička na Vysočinu pro Čeňka, na oběd byli doma a já už u vrat pochopila, že bude jupí život.  Bude tady otročit na zahradě, nás hlídat a paničky  vykrmovací kúru snášet. Takže na nedělní den zážitků dostatek. Ale ono ne. Onehdá byla hlášena a proorganizována  návštěva, která se z důvodů nemocnosti mláďat musela přesunout. A to na dnes. Panička se hodně těšila a bylo na co. ÚÚÚÚplně malé slečinky, jedna skoro stejně stará jako já, druhá tříletá, tatínek Lukáš s maminkou Terezkou a babičkou Radkou. No to bylo radosti (my všichni, já vrtěla, jen náš manekýn Arnošt se introvertil v pracovně). Skupina dvounohá se neviděla sto let, to bylo keců. Jednomu by se zdálo, že Čeněk je ve společnosti dostatečný veterán, ale néé. Přijela i Aničky a Marušky prababička a té je čestné pionýrské 92 rokusů. Je štíhlá, má naondulované vlasy a elegantní oblečení, chodí svižně a usměvavě a vypadá na 70. Panička říkala, že je to radost se na ni dívat, jak krásně a zdravě může člověk vypadat v  tomhle věku. Ale nikdy nic není akorát. Stárnutí proběhlo ve její hlavě a tak úplně přesně neví kdo je kdo a kdy je dnes. Prostě život.

Na druhou stranu naše mňoukaní a hafaní skupina nebyla moc u vytržení. Já dostala sprďáka, když jsem olizovala chlebíčky na konferenčním stolku a Arnošťák byl sundán , když po odjezdu hostů se jal na kuchyňském stole očuchávat exkluzivní květinový košík a běloušové kalifornské jako písek suché víno (panička má posledních 10 let zásadně bílé suché období, tak se s vyplaženým jazykem už hodně těší až bude někdy nachlazeno  a vysosáno).

Tedy a tudíž se není co divit, když po tomhle všem padneme do flanelu a spíme jako o život.