Jupíííí! Léčebná kúra zabrala, páníček o sobě tvrdí, že je zdráv jako ryba. Není mu moc věřeno a přirovnání k rybě není v době výlovů rybníků moc vtipné. Aby nám tak padl do sítí a odtud na vánoční stůl. A co je nového v naší rodině i spřátelené zvířeně? Tak předně naši navštívili moji maminku, babičku, tetu a moje nové sourozence. Je jim už šest týdnů, tedy už žádná plížící se mimina, ale roztomilí hraví kokříci. Já chtěla jet samozřejmě taky, ale nemohla jsem, musela jsem hlídat dům a Arnošťáka. Ale jako bych tam byla. Místo mne jela Markét a její smečka a já to přesně vidím, jak ta mimina tahali a muckali. Prý jsou to přenádherní
pejsáčkové (může se na ně a mého tatínka a babičku čumnout na www.redmartion.webnode.cz), děsně spolu zápasili a vůbec se báječně prezentovali. Už mají zajednané páníčky, jedni jsou až z Prešpurku. Dnes se to vlastně jmenuje Bratislava. Jen černý chlapeček Coudi ještě nikoho nemá. On je prý velmi sladký. Naši zamáčkli slzu, vzali by si je z fleku všechny (já padám, barák plnej mrňat).Tak to jsem moc pyšná, že mám takový šikulovný sourozence.
Začínají nám prímovňácké časy. V sobotu přijel zájezd ze Železných hor. S Arnoštákem jsme dostali vychváleno jací jsme krasavci inteligentní. Brašulák se zrovna moc nepředvedl. Mňau, nechci žádnou
návštěvu, mňau nebudu se chovat, mňau už mě dejte na zem. A šel na coury. Skrzevá svoji závislost na jídle se ale za hoďku připlížil, byl uloven a znovu muchlován. Jak náhle se zde návštěvníci zjevili, tak zmizeli. Ale pozor, Čeňka nám zde k naší radosti zanechali. Ten nám určiťácky vůůůůůbec od stolu nedává nikdy nic, kdepak. Jupíííí.