Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Jsem Ema záchranářka

08.02.2014 21:15
 

  Tak nám kvete hezká tráva Sněženky. Prý to není tak úplně v únoru zvykem, ale u nás se to takhle zaonačilo. Máme prímovňácký víkend, je u nás naše Jarmilka86. V pátek byla u paní Bene a ta jí ostříhala jako kdyby měla jít Jarmilka na výstavu. Děsně jí to slušákuje a užíváme si pohodu. Vyprávíme si různé příběhy, vaříme hodně velké dobroty (já i Arnošťák jsme střelhbitě okamžitě sjeli syrovou krkovici), skrzevá svátek se jí dort (to nežereme), panička si dává slivovici (blébléblé) a my předvádíme děsnou roztomilost v každém okamžiku – spící i bdící. Po obědě jsme se rozdělili. Jarmilka a Arnošt měli domácí siestu a já a naši jsme vyrazili po mlýnech. To se jde lesem a pořád lesem a pak je tu louka a mlýn a pak lesem lesem a pak další mlýn a mezi tím se děsně lítá do obrovských strání nahoru a po čumáku dolů a taky se běží za srnkou, ale pak se na to kašle, protože kdybych ji kousla do té bílé prdky, tak by zemřela z vyděšení. Tak se to vzdá a dělá se jakože nic. A najednou úplně dole pod strání v hustém lese červená a růžová bunda. Uáááááááááá.  Naštěstí v bundách vězely dvě dámy. A není to teta Helena? Panička mávala a teta Helena stále něco volala, ale my nevěděli co. Já hned byla za spojku a letěla z kopce k dámám. Tragické. Ony vůbec nevěděly, kde sešly z cesty a kde jsou. To jsme je hodně moc nejvíc zachránili. Hlavně já, když jsem je vyčuchala. Ukázali jsme jim kudy tudy domů, naši se vzali za tlapky, já vzala dráhu na vrchol protějšího kopce a užívání sluníčkového odpoledne pokračovalo.  

Na konci vycházky jsem byla jako prase mexické a tuny větviček na sobě. Po důkladné koupeli jsem krásná mladá šťastná a veselá psí slečna. Trošku zakousnu brašuláka a budu spinkáčkovat. Haf.