Ještě k té oslavě.

Kdo má to štěstí, že se jeho rodina setkává, dovede si představit jaký je to blázinec. Nejdřív všichni přijíždějí, dávají si polibky, brkají o sebe, děsně hovoří a spiklenecky se těší na další program. Přijel mi i brácha Koudy. Nejdřív váhal, ale když se oprsknul, hodně hezky jsme si pohráli. Potvory dvounohý žraly řízky a bramborový salát a nebýt několika slabých jedinců, tak bychom s Kouďákem ani neochutnali. Šimpaňské já nerada, ale úžasný gratulační zástup jsem si nenechala ujít. Já na to čumla a viděla několik menších dárků a velký rybodort. No na osmdesáté narozeniny se mi zdálo, že se moc nevytáhli. Čínská baterka pro noční rybolov  a zarámovaná Čeňkova karikatura a v tomto duchu i jiné dárky mi přišly asi jako kdybych já dostala několik kousacích tyčinek. Ale následně byly vyhlášena vyučovací hodina. Všichni se museli instalovat do obýváku a
zvolit si ten správný úhel, aby viděli na velikou promítací stěnu. A pak to naše panička rozjela. V prezentaci prezentovala ten hlavní dárek pro Čeňka. Rodina se složila, aby mohl týden rybolovit. Zakoupen je na jeden letní týden srub u Hněvkovické nádrže. Čeněk vyjde z chaty a nahodí pruty. Co uloví si může dát do mrazáku v kuchyni. A kdože tam bude vařit a spolubydlet? Naši. Na těch promítaných obrázkách bylo napsáno, že Arnošťák se bude válet doma. A co já? To byly ale nervy. Snad mě nedají do psího hotelu! Já sledovala
ty slejdy v obýváku a já to potom slyšela: tady bude spát Čeněk a tohle je ložnice pro Danu, Jiřího a Emu. Jupííííí! Jedu taky.