V pátek mě naši instalovali do automobilismu a vyrazili jsme směr Morava. Na cestě co se jmenuje déjedna jsme se sunuli jako šneci. Naši měli koment, že raději pomalu než kolony. Já byla za hysterku, která celou cestu kňourala a ani po dálniční přestávce jsem se nehodila do klidu. Vše nakonec dobře dopadlo a s podvečerem
jsme se přifíkusovali do Horních Věstonic a jali jsme si opatřit klíče od penzionu. Následně jsme se ubytovali. Já prolítla obě patra a hned šla s našima na večeři. Oni si hezky papáčkovali a pijáčkovali a vůbec se hezky tvářili. Tu i tam něco pro moji osobu upadlo, no pěkný, Pepiku, pěkný.
Noc měla být klidná, páč ráno se bude realizovat paničkou naplánovaný turistický výlet. Naši sebou mrskli do postele a změnili se v mrtvoly. Přišel můj čas. Já jsem byla tak vynervózněná, že jsem spát nemohla. Ponejdříve jsem funěla. Nezabralo. Já sešlapávala deky na našich. Bylo Emí, Emí spinkáčkuj. Pochopila jsem, že hry nebudou a tak jsem dala průzkomový program po přízemí chaty. Courala jsem, cvakala drápy a vůbec jsem se chovala nestandardně (cituji paničku), ježíšmarjá co ta blbka dělá (páníček). Když nikdo nespal a bylo na bíledni, že už se nikdo nevyspí, vymrštila se ve 4 děleno 30 panička a mrskla se mnou do postele. Následně zasyčela, spi a já ji na ty dvě hoďky poslechla.
A co bylo v sedm? No to přeci začal ten super výlet.