Já padám. My jsme rodina. Panička večer zvolala: zahrajeme si na doktory. Páníček zvolal jupí a jal se rozepínat si kalhoty a zvolna postupovat směrem k paničce. Zjevilo se erotické dusno, které panička rozervala na kusy zvoláním Mám jinou hru na doktory. Vytáhla pravidla. Páníček si musí vzít brýle, pinzetu a dostavit se pod šajnění čtecí lampy. Páníček stále nevzdával klasickou verzi hry na pana doktora a tak ochotně souhlasil. Ledva se pod lampou zahlásil, panička mu vystrčila pod brýle svoje psí zranění a řekla: ten sympatický pan doktor Polák (Jirka) jistě šil a následně vyndával stehy zodpovědně, ale jeden mu asi unikl. A bylo po hře na
toho doktora. Muselo se být jako doktor. Páníček vše pochopil, přistoupil s pinzetou a jal se steh vytahovat. Panička šeptala, že to vydrží, ale kdyby začala kvíkat jakože na nože berou, tak ať přestane. Operace se rozběhla. Já byla vyvalená, protože zde nebyly žádné instrumentářky, anesteziologové, ani kdo bude držet
háky. To na mě šly mory. Vymyslela jsem strategické řešení. Já si hopinki do pelíšku a už jsem to zaspala. Vím z doslechu: Operace se zdařila. Steh vyrván, následné krvácení zastaveno, ledováno a proti omrzlinám transfúzně podávána živá voda z Karlových Varů.
No podle nás by mohli točit Nemocnici na kraji vesnice (ředitel pan Arnule, vrchní sestra Emule).