Lidi, ty víkendy, to je vždycky mazec. Smutný začátek byl, že nám odjel do Železných hor Čeněk. S Arnoštem se s ním 14 dní děsně kamarádíme a on si odjede na ryby. Vloni chytil za sezónu 162 kaprů a teď si myslí, že to dožene. Jak ale asi, když všude velká voda kapry, líny, cejny a vokouny vzala. Ale zase přijede, tak budeme v kamaráďování pokračovat.
V sobotu jsem šla na protivzteklinové pigáro. Žádné jsem nedostala, protože se mi v čůrání objevuje ještě nějaká blbá hodnota. Tak zas žeru antibiotika v paštice. Panička je z toho úplně ostarostovaná. Ale určitě to bude dobrý. A v neděli u nás byla děsná prča (tedy z mého pohledu). Navštívila nás se svými rodiči Kačka, což je krásné pětileté mládě, pročež bylo fanfárové blbnutí. Ven mohl i Arnošt. No ten teda manekýnoval po terase. Bylo mu to ale málo: Koukejte co dovedu. Vyhorolezil na borovici. Dal čtyři metry a blaženě se rozhlížel. No já to viděla hned: ten nesleze. Taky že jo. Začal mňoukat a nevěděl. Ale máme děsně kreativního páníčka. Přes schůdky se dostal do tří metrů, natáhl ruce nad hlavu a držel v nich pelíšek. Všichni jsme čekali a nedýchali. Arnošt už měl tou dobou cvrknuto v kožichu, oči jak megatenisáky a bál se i skočit do toho pelíšku. Vynervoval celou společnost. Pak hupnul.
Konec dobrý, všechno dobré.