To máme s Arnošťákem čumendu. Je období kdy věc žáby cestují odněkud z lesa do jezírek a rybníčků, aby tam dělaly ty věci a pak měly úplně malinkaťoučké dětičky pulečky a následně mikroskopické žabičky. Přesunové trasy vedou přes naši zahradu a to hlavně v nočních hodinách. Někteří jedinci to ale za tmy nestihnou a pak dělají mrtvé žáby u nás na trávníku i během dne. Včera tam zůstala jedna dvojice. Oni to totiž ti
zamilovaní mají domluveno tak, že ta manželka je větší, pročež si někde v lese hodí na záda toho manžela a vyrazí k té vodě na ty milostné hrátky. Ta včerejší dvojice vypadala na naší zahradě úplně, ale úplně
z gruntu mrtvá. Pan žabák bezvládně visel na paní žabákové, kterážto měla úplně rozplácnuté všechny čtyři nožičky. Já je pročuchala, ani nemukly. Kocourák je obhlédl, ale k žábám on nečuchá a když se na ně nedá číhat, tak ho to neba a šel lovit kosy. Páníček jim poskytl první pomoc a trochu je zalil. Byla to voda živá neb se trochu pohnuly a páníček řekl, že to bude dobrý. Ještě je musel paničce ajfounově vyblejsknout, aby se mohla vychlubovat kamarádkám jaký máme venku zvěřinec. Sama se do focení nehrnula, ona ty žáby nemusí.
Pročež když dnes hrabala zahradu a fiskarsovýma hráběma rotačně nakopla jednu v listí partyzánsky skrytou žabuli tak, že dotyčná hupsla paničce na prsa, dala excelentní hysterák. Určitě si cvrkla do trenclí, předsmrtně se chvěla, oklepávala a jala se neorganizovaně poskakovat, že prý na ni žádný žáby útočit nebudou. Současně brutálně nakopla vedle sedícího Arnošta, mne ve druhé řadě instalovanou destruktivně šlápla na přední levou a na naši adresu zaječela vy ignoranti nečumte jako idioti. Kdybyste ji byli vyčuchali, nemusela jsem pracovat k infarktu.
Podívali jsme se s brašulákem na sebe a oba jsme měli stejnou otázku: jak čumí věc idiot?