V naší rodině bude v únoru oslava Čeňkových 80. narozenin a to mám slíbeno, že do Železných hor vyrazím. Už teď má Čeněk objednán úžasný dárek. Pojede se mnou do srubu u vody Hněvkovického typu. On
bude chytat ryby a já plavat. No asi s sebou vezmeme i naše. Kdo by nám vařil, že. Novinky z naší vesnice. Po větru, co se tvářil hodně divoce, pročež povalil i několik stromů se u nás v lese začaly dít věci. My si takhle s paničkou vyrazíme na odpolední procházku a co to nevidíme na kraji lesa? Mezi stromy natažené pásky, vstup zakázán. Já tam samosebou lítla, ale byla jsem ihned rekomandována zpět. Les plný chlapů
s pilami motorového typu, stomy padaly jeden za druhým. O víkendu, když tam dřevorubci nebyli (ty pásky teda jo), jsme se tam s našima vydali, abych si to očuchala a oni očumli a zjistili rozsah kácení. Absolutně apokalyptický. Za vesnicí mýtina a naproti ve svahu další. Taťka-mamka tvrdil, že je to rabování, panička
zastávala názor, že je to ozdravování lesa, ovšem v té nejbrutálnější podobě. Ještě že se naši nehádaj.
Buďte na příjmu, dám info o své skorosmrti.