Jak jsme byli na narozeninovém výletě.

Mám za sebou moc velmi mnoho hezkých víkendových zážitků. V pátek jsem začala nervózně mrskat ocáskem, či spíše jsem přestala vrtět. Naši začali děsně balit a někam se chystat. Žádný hlídač se sice nezjevil, ale bylo nad slunce jasnější, že se někam jede. Nakládaly se různé saláty, obrovský dort a taky kartáčky na zuby a noční košile. No ty tam budou přes noc!  Já byla tak otravně roznérvozněná, že mi museli nasadit obojek.Nejsem žádná blbka, pochopila jsem ihned. Jedu na výlet taky!!! Hupsla jsem do fíkuse vedle páníčka a tvářila jsem se světově. V Praze jsem děsně čumákovala na tramvaje i jiné pozoruhodnosti, které u nás na vesnici nemáme. Já
viděla i Hradčana (jelo se centrem, jižní spojka by mohla být v nepohodě). Na dálnici už byla tma, takže mě děsně zajímaly ty světýlka aut, to jsem si mohla krk vykroutit. A ten hukot, když panička předjížděla věc kamnioon (mnoho). Celé dvě hodiny jsem oka nezamhouřila. Když jsme následně  zaparkovali na zahradě, byl tam Čeněk a další naše rodina. Bohužel i retrívrovej Dasty. Hned se do mě zamiloval a chtěl si hrát. To tak akorát. Já začala vyvádět jak smyslů zbavená. On velikost kredenc a já křehká holčička. Navíc se mi chtělo po cestě čůrat. Moje taťka-mamka mě nedal. Obluďák dostal seřváno - neděs nám tu naši holčičku - vždyť ty jsi moc hodný pejsáček. Následně byla prochajda. Úplně nové čmuchy v Železných horách a vůbec jupípríma nálada. Večerní společnost vedla řeči, já bivakovala pod stolem. Dočkala jsem se: Emí, jdeme spinkat. Nevím jak naši, ale já spala jak mrtvolouš. A oslava druhý den? To je na delší štěky.