Já bych nechtěla nikdy žít v té zemi Florida nebo Sejšela nebo Domikána. Tam je úplně každý den slunce a teplo. Na co se asi floridoví, sejšeloví a ty třetí kokři těší? Já padám. To tady je zima, pak hnusně, pak mráz, pak mlha, pak inverze, pak hnusně a před dalším pak jsou všichni natěšení, až bude slunce. Kokr malokyšický se prostě těší na jaro. A teď nastalo období, kdy je stále slunce. Obyvatelstvo včetně našich se hodilo do euforie. Grilujou, hrabou zahrady, sedí na terase, pijou bílé suché a vedou kecy. A pro mne se pořádají dobrodružné výlety. Sobota: les, les, lítám, lítám, lítám, plavu, lítám, okolo mlýna a do strání a poté les a do strání a zase lítám a zase plavu a jak asi vylézt z Kačáku jinak než bahnem? To pochopí každý, jen naši ne. Panička lomila rukama, že jsem k nerozeznání od divokého prasete, ale páníček přislíbil, že mě vykoupe v šamponádě. Jak řekl, tak udělal. Nejen v SO, ale i v NE. To jsem si taky cestou na Vysoký vrch zalítala a s mnoha čoklíky pohrála - to máte dva kusy džekraslteriér (jeden se jmenoval Buřt), dva kusy vořech štíhlý hravý (skákali jako péráci a páníček jim dal mnoho z mých dobrůtek), jeden kus veterán prošedivělý, jeden kus džekrasl se žlutým míčkem ve tlamičce. O jeho páníčkách naši děsně spekulovali. Paní byla příjemná dáma,
komunikovala, ale ten mužskej měl v lese na uších sluchátka! Panička ho diagnostikovala, že je to buď manager, co piluje angličtinu, nebo že je to úplný debil, co poslouchá v lese muziku. Páníček nekomentoval, neb měl vypnutý příjem a čumílkoval po lese, kde bylo fakt famfárově.
Nechápu, co lidi mají na těch Sejšelech.