A je to tady a my zpíváme a hafáme:
Arnošt má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.
Dobré je, že jsi na světě,
koukni, jak rádi máme tě,
myšky, hračky, mouchy, vážky,
hlavně ty ptáčky.
To nám ten mňoukaní a hafaní život pěkně sviští. Arnošťák slaví první narozeniny! Teda vlastně neslaví. Já totiž budu mít narozeniny také úplně hnedle pátého dubence a tak naši stanovili, že oslava bude společná v termínu Až. Páníček měl za úkol nám k tomuto účelu zakoupit veselé papírové čepice, ale podával raport ve stavu spráskaného psa, že prý tak malé velikosti na trhu nejsou. Slíbil je vyrobit. A bude dortíček pro pejska a kočičku. Panička pravila, že bude vyrábět dle receptu od nějakého kuchaře Karla Čapka. Páníček se ptal, kde potom vezme černého psa. Panička se nedala a řekla, že by k tomuto účelu mohla dopravit ze své školy žáka Blahutu, který sežere kdeco a mnoho. Páníček oponoval, že pokud je to ten, co minulý týden v dětském domově škrtil vychovatelku, která mu nechtěla dát dvacátý rohlík, toho ať si s jeho 180 centimetry a 120 kily v devatenácti letech strčí za klobouk. Já padám. Jak by se tam asi vešel?
Ale Mňoukan dostal alespoň dárky. Mnoho zajímavých předmětů, já to očumovala a zajímavý kousek hned uzmula. No já zas dostala seřváno, že si ten šedivej chudinka žádnou hračku neužije, že mu všechno beru (já si chci taky hrát) a že z toho bude psychicky flusován nebo tak něco. Oba jsme si smlsli na šunce od kosti, poté já si šla lehnout a Arnošťák mohl konečně prohánět nový sisalový míček. Žongloval znamenitě, nálada ve smečce fanfárová.