Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Emča je kočka. To jako já, ale jsem pořád pes

03.11.2013 22:41

Divadelní týden pokračuje. Potvory dvounohý jsou kulturní nadšenci a tak jsou spokojený. V pátek ale naši vynechali, protože na paničku skočil nějaký Muribundus. Já ho teda neviděla osobně, ale musel to být sakraskok. Projevovalo se to tak, že panička odpoledne padla a vypadala jako mrtvá a byla celá rozhorkovaná. Pročež páníček ordinoval klid na lůžku, aspirin a žádné divadlo. V sobotu ráno už se ale celkem statečně vyplížila za úsvitu z pelíšku, nejen proto, že jsme měli s Arnošťákem děsnej hlad, ale hned po ránu jsme očekávali  paničku Martinu. Měla se dostavit za účelem mého zkrásňování, neb v neděli se jedu do našeho hlavního města vystavovat v kategorii dorost fena jednobarevná. Kokršpanělí anglická už není třeba dodávat.

Ta mě teda rvala. Vytrimovala mě k naprosté kráse. Víc než tři hodiny jsem stála na stolečku a ani nekníkla, ani jsem neházela žádné držky. Všichni oněměli úžasem, jaká je ze mne kočka. Jako. Jsem pořád pes, to vidí i Arnošt, ale to se tak říká, že jsem jako kočka. Tak jsem pes, ale jsem fakt kočka. A večer po divadle jsem se ještě koupala a fénovala. Děsný. Ale výsledek byl takový, že jsem se stala ještě větší kočkou. Jako. I po koupání jsem pes. Ráno jsem dostala proti urousání černou síťku na uši, Arnošt říká – jako vdova. Ale i tak jsem byla kočka. Jako. Byla jsem usazena do vozidla a jelo se na výstavu.