Dobrodružství s tvarohovým štrůdlem

Co se nám včera přihodilo. Náš páníček má rád sladké upečené cokoli. Panička mu, aby hezky radostně vrtěl, často peče tvarohový štrůdl. To on tuze nejvíc rád. Včera byl pátek večer a už to všechno tvořila.Normálně bychom s Arnoštem chodili po zadních okolo kuchyňské linky, ale tyhle sladkosti nás nechávají v klidu. Ale pak jsme děsně zpozorněli. Paničce nefungovala ta věc, která se rozhorkuje a ten štrůdl se tam šoupne a pak je
k jídlu. Páníček přistoupil s nástroji a děsně to opravoval, ale teplo se neobjevilo. Bylo telefonicky domluveno s tetou Helenou od naproti, že ráno budeme péci v té její věci. Samosebou se rozumí, že já budu účastnicí zájezdu také. Nemohla jsem dospat a tak jsem paničku naskakováním a olizováním budila ve čtyři, v pět, v šest a to teprve vylezla. Nejdřív nám ukazovala kalendář a pořád dokola říkala sobota sobota, to spíme. To bylo asi na brašuláka, protože on dělal mnoho mňau v půl páté a taky v půl šesté. Panička ho nechala spát u sebe na břiše, což mi přišlo cufíl a tak jsem ho normálně zakousla. On mě ji natáhl drápem a už jsme se rvali jako koně. Páníček říkal pane bóže, pane bóže a panička řekla, že nás dá do útulku. Ale nedala a po snídani jsem s ní a se štrůdlem šla na výlet. U tety Heleny byl Volfíček, už jsem o něm psala. On je moc milý a krásný, ale není až tak rychlý. Nejen v pohybu, ale i v ostatních směrech. Měla jsem za úkol si s ním hrát na zahradě. Hra spočívala v tom, že já lítala jako blázen a on stál a nechápavě zíral. To mě neba a tak jsem lítla dovnitř. Štrůdl v troubě, voněla káva a dámy probíraly živé mrtvé. A já jsem nejdřív dostala dobrůtky (já je zhltla, že se teta Helena ptala, zda jsem normálně krmena) a pak jsem si mohla po vile pobíhat úplně nejvíc všude i do patra. Já lítala a čuchala až Volfíčkovi lezly oči z důlku. S upečenou věcí pro páníčka jsme celá smečka dorazili k nám a já dovolila Volfíčkovi, aby vyděsil Arnošťáka. To byl teda fanfárový začátek soboty. A co potom to odpoledne!!!!!! Hafnu zítra.