Nejdřív asi ta kousnutá ruka. No je to (jak v Železných horách Jára říká) stále držkou do zdi. Šest stehů vyndáno, v řepíku koupáno, zlepšení hlášeno. Realisticky ale ruka hnusnej bolavej stále oteklej mrtvej brouk. To by se jeden poblel.
Ale nějaké veselosti. Byla u nás věc Silvestr. Naši si sbalily saky a do druhé tašky i paky a odfíkusovali za všemi kamarády do Senohrab. My zde přivítali naši známou óper Zdenu. V Senohrabech našim Kája vyčinil, že se na moji maličkost velmi mnoho těšil, že jsem pudelka rozkošná. Páníček pravil, že do jejich naleštěného 17 plus bazén bych vnesla věc Svinčík a proto jsem byla delegována do skupiny Ty budou doma. A protože jak řekli tak
udělali, my si s brašulákem lebedili se Zdenou doma. Nastala půlnoc (já vím, která bije, takže jsem úplně v pohodě). Arnošťák se chová jako naprosto nebetyčně zmatený kocourák. Venku salvy, on klepatura a hop na Zdenu. Pak další ohňostroje, super klepatura a hup Zdeně na hlavu. No to je teda hysterák. Než stačil zahynout na věc Kočičí infarkt, což by bylo ideální k jeho posmrtné preparaci, vše skončilo. Naši do sebe v tu chvíli lili v Senohrabech vodu šampaňské výroby, realizovali speciální polibky španělského typu a všechno bylo v oukeji. Tak aby nám to všem vydrželo celý rok.
Jak páníček strká jazyk do tý její zmalovaný tlamy, tak si nejsem jistá, zda je to líbačka španělského, italského či francouzského typu. Arnošt mi slíbil, že tuhle prasárnu vygůgluje.