Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Co se stalo po cestě

25.08.2013 19:53

Dlužím ještě vylíčení páteční zpáteční cesty ze stříhání. Vyjeli jsme krátce před setměním a těšili jsme se na Arnošta a vůbec na klidný večer před mou první psí výstavou. Že to jsou jen plané plány se ukázalo za chvíli. Když jsme měli sjíždět z dálnice na Velvary, kudy to máme nejrychleji domů, byl tenhle sjezd uzavřen. Panička nikdy nemluví neslušně, ale říkali si s páníčkem, že to bude přes Kralupy a všechny ty prdelky pěkný vopruz. A byl. Venku byla tma jak v pytli, tak jsem pospávala. Pak slyším páníčka, jak říká, nežeň to tak, jsi ještě v obci. A pak za chvíli z auta, které stálo u silnice, blesk jako prase. Panička řekla doprdele, doprdele. No to jsem od ní ještě neslyšela a tak jsem si na to sedla a začala natahovat svůj krásně ostříhaný krk. A najednou za námi to auto a šíleně majákovalo o ještě jim to psalo na střeše nějaká písmena a panička řekla potřetí doprdele a zastavila. Byla to policie dopravního typu. K našemu okénku přistoupil tuze pohledný mladý muž a chtěl asi něco říkat, protože panička stáhla okénko. Já dala děsný vrčení a štěkání, ale dostala jsem přes čumák, tak jsem toho vzápětí nechala. Mladý muž se zhluboka nadechl a měl asi připravenou řeč, ale panička byla po celém tom odpoledni v děsný ráži a tak na něj začala chrlit, jaké jsme měli náročné odpoledne, dopodrobna mu popsala moje zkrášlovací procedury a že zavřeli tu naši silnici a ještě tisíc dalších věcí a pak mu řekla, že jela rychle a že oni ji ještě změřili a že to je tedy vrchol. Pravdou je, že mladý příslušník se asi patnáctkrát nadechl, že jako taky něco řekne, ale říkám vám, neměl šanci. Až když mu panička vylíčila úplně všechny ústrky a seznámila ho s programem sobotní výstavy, mohl promluvit. Řekl, že jela 62 a to že se nedělá, ale protože se přiznala a chtěla spolupracovat, zvolil za odměnu nejnižší pokutovou sazbu za 100 korun, čímž nám udělal velkou radost a mě navrch popřál hodně úspěchů na výstavě. Zaplatili jsme a hurá domů. Páníček potom ještě paničce řekl, že doprdele se neříká a panička slíbila, že už to říkat nebude. A co slíbila, to splnila, protože toto ošklivé slovo neřekla ani za chvíli, když jsme dojeli kolonu kombajnů a vůbec nám nešla předjet. Domů jsme ale i přesto dojeli a já mohla dávat mnoho polibků Arnošťákovi. Držel a předl, jako když nastartujete traktor.