Letošní léto je pro zvířátkové kožíšky tak prímovňácký. My jsme si s Arnošťákem ani v horku nepostěžovali, chladili jsme si bříška a tedy potažmo pindulku a kukly na dlažbě, večer jsme se provalovali na teplých kamenech na terase a bylo nám pořád hodně velmi blaze. Já byla sice peskovaná kvůlivá malé žravosti, ale kocourák se futroval i při 38°C ve stínu. Sluníčková pohoda, není to blbý bejt pes a kočka u našich.
No ale včera, to je hnus, velebnosti. Začalo pršet. Běhání po zahradě nic moc. Do kožichu voda, nikde nikdo, tak co tam. Instalovala jsem se do interiéru. Nápad dobrý, ale co s tou energií? Nejdřív jsem po vítězném útoku požrala paničce šňůrky od kalhot a panička koukala, co je to na zemi a ona moje stolička!!! Né na sezení, ale ze tlamy. Panička si ji prý uloží k páníčkově osmičce a Vašíkově první dvojce. Sběratelka zubů. Já padám.
A pak přišel na řadu můj mezidruhový bráška Arnošt. Já ho lovila, ale on se nedal. Skákal mi na krk a na záda, děsně hryzal a taky mi jich hezkých pár natáhl drápem přeukrutným. No my bojovali jak v akčňáku. Panička trochu četla, ale pak zvolila kino zdarma.
A my jsme hodně dobrá filmová bojová dvojka.