Včera jsme se chystali na konec světa. Děsně lilo, to
bychom dali, ale byly blesky a hromy. Panička říkala, že je to apokalypsa a
natahovala moldánky, že není doma kočičák a že on se bouřky hodně moc bojí.
Než se stačila opravdu vystresovat, model se přiřítil. Zajel pod sedačku a tam
se hodinu třásl jako o život. Pak se vyplížil, docela přijal vnucenou stravu a
zalehl. Číhal, až si panička vleze do pelíšku a začne si číst. Skočil k ní, lehl si jí na břicho (já padám, to jsou polohy) a děsně traktoroval. Venku byla nějaká svatba, protože panička říkala, že se tam žení čerti. Já nic
neviděla, protože jsem to zaspala.
Jak už jsem bývala sdělila, byly narozeniny páníčka, letos s číslem šedesát. Při rodinné slavnosti dostal za dárek dvě letenky tam a zpět do Říma. To byl ale hodně moc potěšený. A koho vezme asi s sebou? No já už se viděla jak sedím tlapku přes tlapku a sleduji instrukce letušek kterak si dávat do čumáku kyslík a oblékat si záchrannou vestu v případě přistání na moři. Zodpovědně jsem si gůglovala, zda si můžu zaplavat ve fontáně De Trevi a zda je vstup do Vatikánu pro pejsáčky zdarma. Na Arnošťáka jsem dělala kiškiš, ty budeš doma a já letím do světa héééč. A do toho ta panička. Jakože se teda obětuje a jakože poletí s tím páníčkem ona. No hnus velebnosti. Na to konto se obložila skvělými průvodci po Římě (páníček dostal od Miluškovic) a jala se plánovat všechny možné trasy, kde budou očumílkovat, kde jíst a vůbec. Ubytování si objednali u toho Kolosea a jsou rozhodnuti si to užívat. My chudáčkové tady budeme úplně opuštěni. Tomu, abychom spáchali hromadnou sebevraždu z důvodů odvržení, zabránila jen informace, že si Kuba se Zdeničkou berou dovolenou a budou nás tady celých pět dní opečovávat. No ale běda všem, pokud nebudeme důsledně rozmazlováni.