Týden, který proběhl, byl týdnem kulturním a pracovním, pro drobnou zvěř týden vražedný. My jsme taková rodinná pohodová domácí skupina. Naši všechno kazí. Nejdříve nás navyknou na nějaký rytmus a pak nám to celé porouchají. No považte. Pondělí divadlo, úterý koncert Žbirky, ve středu do odpoledne ve škole rada kterak
pracovat se zlobivými studenty, ve čtvrtek do večera otevřené dveře na pracovišti, aby si ti budoucí studenti
mohli všechno očumnout. No my stále sami, ode tmy do tmy, vycházky jak na sídlišti, bída a bída. Jsme krok od dobrovolné cesty do útulku. Už si balíme spoďáry, hračky a manikúru. Pravdou je, že jsme následně v nočních hodinách chováni a mazleni, ode mne vše odpuštěno, já bych se uvrtěla, avšak mňoukan se absolutně nechce tahat a dělá kočičí držky. Já jsem z dlouhé chvíle i zaškodila, krapet jsem cupovala rukavici od krbových kamen, jednu botu a čerstvé noviny. Vystěhovala jsem na zahradu krysáka šedého typu a kousací uzel.
Spravedlnost u nás v domečku je, tudíž sobota byla dnem odškodnění. Já to tušila, pročež jsem se v pět děleno nulanula jala budit paničku poskoky a olizováním, za což jsem byla seřvána a za vzor mi dám Arnošťák, který spal jak zabitý. Když jsem se dočkala, posnídlali jsme, zakávovali a zadoutníkovali, vyrazili jsme do lesů. Já byla jak ze řetězu urvaná, ale na píšťalku jsem přibíhala. Hned mi bylo jasné, že máme nějaký cíl. Já zaplavala v Kačáku, trochu se zaprasila a hnedle jsem vcházela do restaurace ve srubu na vepřové hody. Já byla velký miláček. Seděla jsem ukázněně pod stolem, čuchala jsem prdelačku, co si dala panička i páníčkův zabíjačkový guláš. Prošel okolo našeho stolu jozefčík, knírač i bišon, já na ně prděla. Za odměnu jsem dostala masíčko od páníčka, od paničky prejt, nefiltrované pivo jsem odmítla. Zpátky jsem lovila srnky a kosy, jazyk na vestě a bylo to fanfárový.