Po výstavě, ledva jsme doma vydechli, volala naše Markétice, že už jedou. Dorazili, naložili naše a odjeli na rezervovaný oběd pozdnějšího výtečného typu. No odjeli. To jo. Za chvíli byli zpátky. Proč asi. Vyjeli a Markét, že ve autě něco děsně smrdí. Co asi. Panička očuchala sebe i páníčka a zjistila, že si při nastupování do auta nic netušíc nohou v červené balerínce prošápla u plotu zákeřně jiným psem položenou exkrementovou hromadu. Bléééééééé. Fuj a hnus. Návrat domů, jiné botičky a odfrčeli. Za několik minut po nich před vraty zabrzdila nejvíc kamarádka Miluška a dožadovala se našich. Proč asi? Chtěla ukázat něco, o čem už se mluví třináct či kolik let. To bylo tak. Když Miluška koupila dům v jedné ob vesnici, netušila, že k němu přísluší i kuna. Začal děsný kunoloví maraton. Bylo vyzkoušeno sto tisíc metod odchytu, kilogramy osvědčených návnad, ale ta sviňucha vzdorovala a za komínem kiš kiš dělala. A najednou. Byl instalován asi stopadesátý sklopec model švestka sušená. A ráno kuna tam. Po třinácti letech!!!! Bylo rozhodnuto o jejím převozu na vzdálené místo a vypuštění do přírody. Proto Miluška u nás přibrzdila a velmi mnoho přenádhernou kunu chtěla našim předvést. Pochválila mne, jaká jsem krasavice inteligentní a že jsem byla jistě na výstavě úspěšná (nabídla jsem kávu, servírovat nešlo, vrata zamčena) a jeli dále na Dědkas, kde milou kunu vypustili. Akce je nafocena, ale panička není schopna dát nové fotky na věc WEB. Dám ji klečet na hrách a fotky uvrhnu sama.
Ještě k té kuně. Panička je lehce vyhysterčená, že se kuna nevrátí k Milušce, ale cestou z Dědkova mlýna zakotví u nás. Viděla prý při té zastávce náš hezký domeček s půdou a bude proto prudit u nás. Já, Arnošt a kuna, to bude sestava světového typu. Hlavně, aby si to tak mysleli i naši.