Dobrý den pane Srstko, předem mého dopisu Vám posílám pozdrav a upřímné haf. Muchli muchli, dopis do koše. Já dnes přece nemůžu psát nějaký dopis, když můj nejmilejší brašulák má velké a hodně brutální auvajs. Já to merčila už včera před ještě včera. Z garáže byla vedle našich pelíšků instalovaná krabice Přepravka Kocourů. Panička do ní nacpala Arnošťákovu deku a dělala, jakože se nechumelí. Nechumelilo, venku pršelo. Brašulák obcházel past obloukem. A co teprve ty manévry dneska. Ráno jsme dostali snídani a poté okamžitě a střelhbitě bylo uklizeno všechno krmivo kvůli věci bude Narkóza. Doufám, že to není nová kočka!!! Po návratu z mého kondičního loukového pobíhání s Bárou a Buřtem, následném kačákovém protiproudovém plavání a se v lese válení, jsem zjistila, že náš model je internovaný doma se zákazem vycházení. V sedmnáct děleno třiceti byl násilně instalován do kočičákové přepravky a všichni odfíkusovali. Dále to mám z doslechu od našich:
Mňoukal žalostně a srdceryvně celou cestu do ordinace veterinárního typu. V čekárně mu bylo úplně ukradené, že je tam britský tříletý kolega. Paní doktorka dodržela čas objednání, vyzvala je ihned, trápení se mělo zkrátit. Stres maximální. Rychlé dýchání, vyvláčení z přepravky na vyšetřovací stůl, šmejdění stetoskopem po kožichu. Páníček ho zaaretoval ve stabilizované poloze, přilétlo pigáro a přijďte si pro něj později. To byl pohled. Naše jako bys spráskal, odplížili se, děsně to prožívali. Tou dobou už byl Arnošťák v rauši a zdálo se mu, že je na nočních courech. Všichni kocouři se před ním rozestupují, plíží se do křoví, on je Vítěz a celou noc dělá
ty věci těm nejkrásnějším kočkám v okolí. Každé dvakrát a úžasně.
Až se probudí, to bude čumět.