Já byla na výletě. Ale na jakým. V úplně velké dálce až v Železných horách. No jak já si to užívala. Naši mě přikurtovali do automobilismu a už jsme si to drandili. Čeněk měl narozeniny a tak jsme vezli dárky a jako překvápko mě. Kocouráka jsme internovali doma, někdo musí hlídat barák, že jo. Stejně o nic nepřišel, protože jsem mu to hezky pěkně převyprávěla. Ty tramvaje v Praze, ty lodě na Vltavě, no já si málem vykroutila krk. Vůbec jsem nespala a čekala jsem, až bude Potkali se u Kolína a ono nic. Žádný medvědi. Profrčeli jsme po
kolínském obchvatu a už jsme byli za dvě chvilky u Čeňka. Ten měl radost až to bylo dojemnulatý. Ale na zahradě, tam to bylo hustý. Je tam doma retrívrovej obluďák Dasty. Byl ze mne úúúplně moc nejvíc unešenej, byla hned hra a lítačka po zahradě. Já trochu hysterčila a on to prožíval tak vehementně, že hrozila okamžitá,
střelhbitá a brzká mrtvice. Odstřihli jsme ho tím, že jsme šli obědvat. Nejdřív šup šup bubliny, pak řízeček a salátek a minizákusečky. A co já? Čistá voda. To je na Srstku ( v kopii Kubišová).
Aby si mě tolik nerozházeli, vzali mě po o na vycházku podle potůčku. Ideální pro koupání všech Emiček. Čistá voda, žádná velká hloubka, to jsem si zablbla ve vodě. Následně mě urousanou představili na jedné jiné zahrádce Denískovi, který se mi líbil převelice. Bernský salašnický.Trochu jsme se proskotačili a já lítla na další vycházku za novými čmuchy. Odpoledne jsme si s Dastim ještě hráli hru lítej a ochlazuj se v zahradním jezírku, proběhni hlínou a opakuj to několikrát. Já byla jak prase a musela jsem do vany, abych Haničce nezničila
čistoskvoucí domácnost. Pak se zase jedlo (to už mi dali asi pět granulí), ale žádné víno ani paňáky. Lakomci lakomí. Večer, když se celá smečka rozšířila o další hosty, jsem chvilku dřímla. Asi tři minuty, aby mi něco neuteklo. Neuteklo. Mám mnoho dramatických příběhů, vytasím je postupně.