Ráno jsem dostala na hlavu pytel, do kterého mi byly uloženy uši. Já padám! Prý bych si je urousala. Posnídali jsme (já a panička žereme ráno maso, páníček mléko a pečivo), usedli v automobilismus a hurá na výstavu. Já mám bezpečnostní připoutávací postroj, sedím s páníčkem na zadním sedadle a sleduji velkoměstský cvrkot. Ty tramvaje, zde se staví tunel Blanka, tamhle bydlí naše Blanka, tudy do ZOO a hnedle Letňany. Panička zakroutila věcí Volant a byli jsme na místě. Martina i zbytek smečky užuž vstupovali a my se jen přidali. Těsně u vchodu mě zabolelo příško a já hodila asi sto kilo formelákových bobků. Štěstí přeje připraveným - hovňousové pytlíky měla panička v kabelce, vše zlikvidováno. Hurá do haly. To bylo něco! Milion psů. Od králičího jezevčíka po irského vlkodava, od černého rabradora po bílého pudla královského. Ubydleli jsme se u kruhu, kde jsem měla předvádět drezúru a zuby. Kolem bylo mnoho přenádherných kokroušů všech barev. Bohužel, třicet se mělo vystavovat přede mnou. Konkrétně se tomu říká vydržet od půl deváté do půl dvanácté. Já byla ale moc hodná. Na rozdíl od našich. Courali na kafe a doutnák, prohlíželi si všechny ty modely a byli nadšeni z mnoha přenádherných exemplářů. Mně koupili úplně luxusní deku a geniální protichlupový smetáček. Nastal čas Čé a Martina mě šla předvést soudkyni paní Jindřichovské. To byla dlouhovlasá dáma, která měla krátkou sukni a vysoké podpadky u kozaček. Já běhala oběšená za krk a ona si sedala do dřepu a hypnotizovala mi nohy a celou moji osobu. Pak mi na stole rentgenovýma očima hodnotila exteriér a zírala na zuby. Neměla jsem ani chuť vrtět. Ještě zvizitýrovala dvě holky a nařídila běhat ještě několik kol. Na konci jsme si už měly sednout. Ale jupííí. Já uviděla naše. Já se vyhákla Martině, dala trysk a hup páníčkovi do náruče. Zbaběle mě vrátil před soudkyni a ta rozdělila pořadí. Dostala jsem jedničku (jako že jsem výborná, ale to všichni víme, kvůli tomu jsme nemuseli lozit do Letňan). Prý se můžu ještě vylepšit, pročež jsem na bedně
vystoupala pouze na třetí místo. Martina to viděla jako velkou nespravedlnost, ta holka, co byla druhá nebyla zdaleka tak krásná jako já. Natřu to tý mrše v Litoměřicích.
A zazvonil zvonec a výstavy byl konec. Odfíkusovali jsme domů a užívali si nádherňoušovej víkend.