Tak jsme jeli na tu výstavu. Fíkus z garáže ven, Emí sem. Chtěli mě přikšírovat, já dala kategorický protest, pročež jsem do Letňan dojela na džínovém kalhotovém klíně od páníčka. U paničky by to nešlo, páč řídila fíkuse, neměla kalhoty, volila prudkosti a říkala, že ta debilní navigace nezná nic jiného než okruh a to bych se z toho poblela, jedu jak to já znám napříč Prahou k cíli. A najednou stojíme u toho cíle letňanského výstavního, panička handsfrajuje s Martinou. Ta se zjeví, já ven, papapa, jako oko v hlavě, naši mi dali po francouzáku a byli v prachu. A já vplula do tý obrovský výstavnický haly. Já byla nadšená, že se něco děje a tady vrtí brácha Bim ze Štoků (jupííííííííííííííí) a brácha Bažina z Hradce (jupíííííííííííííííííí). Já byla přešťastná, že je vidím. Ještě drobné úpravy a pak už jen čekání až na mě přijde řada. Přede mnou bylo snad 30 čoklů. Abych měla luxusní čekání, držel mě na klíně Bimíčkův páníček. A pozor! Měla jsem tam ještě fan klub – přišli se na mne podívat Tuchoměřičtí s Kačenkou. To mi hned zvedlo sebevědomí.
Pak přišlo mých 10 minut slávy. Pan rozhodčí Studeník mě vychválil, že jsem krásná, ale první místo dal takové staré fuchtli. Už je jí 9 měsíců a tak to dá rozum, že je více vyrostlá do krásy než já. Tak jsem velmi nadějná, ale druhá. Bráchové vyhráli na celé čáře. Panička Martina na nás může být pyšná.
V neděli večer jsem padla za vlast (to se leží místo paničky v posteli na zádech a chrápe se).Když se ale panička s Markét vrátí z divadla, tak to se vstane a děsně se vítá, ale pak se omdlí znovu. Byl to úspěšný, ale náročný víkenďák.