Čas adventní, pohoda, klídeček a u nás ne. To bylo tak.
V obýváku hoří krbová kamna, teploučko, pohodička. Panička v tričíčku a že musí vyklepat ty hnusy z dek (jako že psí a kočičí chlupy jsou něco blbýho?). Páníček pravil jen blbni a nastydneš, panička řekla prosimtěnedramatizuj a vyběhla na terasu a klepala ty deky a pelechy a pak ještě několikrát. Ale vůbec nic se jí nestalo, že jo. Druhý den začala tak zvláštně chodit, byla úplně odkloněná od normálu a dělala úá. Páníček říkal, že jí to říkal, že jí budou bolet záda. A to nebylo všechno. Pak nám začala kulhat na pravou zadní a přidala další úúáá. A v noci byla prča, protože nespala, vyzkušovala různý polohy a my s Arnošťákem jsme měli zábavu. Pak se rozveselila i panička, protože snědla asi kilo růžových pilulí, ale ráno bylo zase úá. Odplížila se do fíkuse a přes něj do procesu. Odpoledne místo toho, aby si lízala rány, dopisovala nějakou děsnou vědeckou chytrolínovou práci a proto noc byla pro paničku k uzoufání blbější než ta předešlá. No my si nestěžovali. Já po paničce hupy hup, Arnošťák kousy kousy, pak že se v noci nic neděje. Už to ale není ono. Panička vyhledala veterinární lékařku pro lidi, je léčena a už trochu spí. Tak já taky, já jsem v noci spinkací, ale koťulák. Když viděl, že panička je polobdělá, chtěl ji pobavit. Nad ránem bez předchozího varování ulovil páníčkovo lýtko. Ten se lekl, já štěkl, on řekl a kocour mňoukl. Dostal seřváno a panička říkala, že takovýhle blázinec je i na ni moc.
Jak to pokračuje? Tak to dám příště.