To byl víkeňdák 2

Fakt se grilovalo. A pozor novinka! Naši prý že jsem mimořádně hodná psí holčička a proto je výjimečně, ale naprosto výjimečně, dovoleno mi dávat kousky grilované flákoty. Já se měla. Kuřecí a vepřové a taky
i hovězí. Skvělý rukolový salát mi byl naprosto ukraden. Aby nebyl takový poklid s dospělákama, najednou se zjevili roztomilí malí lidičkové. Já jsem si s nimi moc hrát nechtěla. Naštěstí si vystačili sami. Hezky
zarecitovali a zazpívali a děsně si zadováděli. Já se nenechala rušit v hypnotizování každého, kdo právě jedl
masíčko. To byl moc hezký začátek. No, mohlo to být o fous lepší, měla jsem zakázané zákusky, to pejskové prý tuze neradi. Já bych je teda mohla. Taky jsem doufala v koupání v tom bazénu co má deset metrů a je v domě. A nevyzvali mě. Večer mi dali do obýváku pelíšek, to abych nehopinkala na úplně největší kůžovou sedačku. Po uprdelkování jsem fakt chrupla, ale  to jejich békání je děsný. V noci jsem spala u páníčka v posteli. V sedm jsem si řekla, že je čas na čůrání. Páníček s sebou vzal domácího Káju a vyrazili jsme do převelmi nádherného rána. A klika. My si vybrali stejnou trasu jako úplně čerstvý exemplář od křížence bernského ze salaše a rabradora. Plyšák každým coulem. Chlapi z něj učůrávali a to nemají tuhletu pro Statu. My si s miminem vyhráli naprosto fanfárově. To bylo ráno! A to se po snídani vyráželo na Baštírnu k Sázavě. Lesem a okolo potoka. Co víc si kokroušová holčička může přát. Jupísek!