Víkenďák znamená, že je smečka kompletní. Páníček nejede pracovat, den začíná tím, že páníček nahodí župan a jde do schránky pro noviny. Mezitím panička mává v kuchyni vařečkou - výsledek míchaná vajíčka
na cibulce, nápoje a další mňam. Líně se snídá, poté se na terase čte denní tisk, pije káva, vedou kecy,
plánuje se co a jak a je to fanfárový. My s Arnošťákem jsme po vstávacích kapsičkách naladěni vesele, já ho něžně olizuji, posléze promorduji, on kontruje zákusy do ucha či nohy, no pohoda. Naši teď řešili houby a horko. Jak vzít Emi na výlet a neuvařit celou společnost? My vyrazili už po snídani. Nejdříve jsme se courli
lesem, abychom promrkli prašivky. Já lítala jako motorová myš a neviděla jsem ani houbu, pročež jsme coury lesem změnili v turistický výšlap. No já si vyšlapovala. Co kilometr naši, to já dva. To si lítáte ve smrkovém lese a taky mezi borovicemi a taky v těch plevelových náletech, speciálně svízel je suprová a do toho děsný čmuchy. Honíte kosy, dále jeden zajíc a jedna srna. Pro velkou horkost vymetáte louže a válíte se v mechu, odmítáte maliny od paničky a po připískání žerete tatranku, protože psí pamlsky nikdo nevzal (Odposlechnuto:
Já myslela, že jsou tyčinky v batohu. Jak by tam asi mohly být, když jsem je minule vyndal a tys je tam dneska nedala). Po dvou hodinách prochajdy jsem musela vypadat zbědovaně, protože panička nařídila změnu trasy. Řekla, že když to vezmeme nábližkou mimo cestu podél vysokého napětí, narazíme na vodu. Nábližky
v křivoklátských lesích byla prý specialita kamaráda Petra Juny, který tady od července není už deset let. Určitě se ale s Lídou dívali, jak si počínáme. Vrhli jsme se do lesa, panička vedla, my čuměli a bezmezně jí věřili.
A dobře jsme udělali. Deset minut a potok! Šli jsme ještě kousek proti proudu a tam kaplička postavená nad pramenem. Já ten příběh neznala.
To bylo tak. Dle pověsti byla kaplička postavena v roce 1649 rodinou unhošťského primase (Anna a Jiří Pěnkavovi) poté, co voda z pramene zázračně vyléčila zrak jejich dceři Sabině. Všichni se zde společně s
dalšími unhošťskými obyvateli schovávali před vojáky bojujícími ve třicetileté válce. Poutě konané na Svatodušní pondělí byly obnoveny po roce 1990. Kromě kapličky se zde nachází Boží muka a lavička. Tam jsme neseděli, protože já plavala v tůních, brodila se potokem i bahnem a byla jsem na mou duši, na
psí uši, opravdu šťastná.