Tak jsem profrčela celým týdnem ani nevím jak. Teda vlastně něco vím. Bylo to veselé i krušné.
Největší úspěch je moje zvládnutí prolézání z domu ven. Elegantním skokem to skvěle zvládám. V úterý to bylo pohodové, trochu jsme si s Arnošťákem pospali a potom jsem šla řádit na zahradu. Ale středa! Tragický výkon.
Když panička ráno odjela, šla jsem hned ven a děsně jsem se urousala. Pak šla okolo paní s šibu-inu a hezky mi říkala Emičko a mně to přišlo tak líto, že já jsem internovaná na zahradě a ta její mrcha je na ulici, že jsem děsně vyhysterčila a vyla a vyla. A tak ta dobrá žena došla k sousedce paní Jarušce a tu tragickou zprávu volala telefonickým telefonem naší paničce. Ta řekla, že skočí do fíkuse a přijede, ale aby byla paní Jaruška tak moc hodná a došla se mne ještě jednou podívat. Ale to já už byla doma, protože moje vytí nikam nevedlo. Tak panička nepřijela dříve, ale dle plánu a to už jsem byla suchá a veselá v pelíšku s brašulákem Arnošťákem.
Paničce potvrdil i pan Mirek od vedle, že jsem moc plakala, ale potom už ne. Panička to děsně prožívá a páníček jí říká, že jsem chytrý pejsek a že si zvyknu. A abych se ještě lépe socializovala, byla jsem s páníčkem v pátek pracovat v Praze. No já byla za vzornou hvězdu. S každým pracovníkem jsem se hezky přivítala, přijala poklony a pak se usalašila u páníčka pod stolem, o polední přestávce jsem se procházela po nábřeží, rozdávala úsměvy a vůbec se městsky chovala.
Pro velký úspěch pojedu zase někdy. Jsem taková veltmanka, to akorát Arnošt ještě v Praze nebyl. Ale on nebyl ani na víkendové vycházce po mlýnech a to je ještě lepší než ta pražská Praha. A jako bonus k tomu děsnýmu lítání a čuchání jsem se potkala s Járou. Jára je megabaset a umí si se mnou ačkně hrát – proválel mě asi v pěti loužích.
Kéž by ty víkendy byly delší!