Už vím, co je ten víkend. To se je doma se zvířátky, nejede se pracovat a všichni všem dělají dobře. Zamilovávám se do víkendů. Tenhle byl skoro super. V pátek byli naši pozitivně vyeuforizovaný, byly kecy, víno, pohodička, držení za tlapky a tak. Ráno by spali asi trochu déle než do šesti děleno patnácti, ale chtěli jste štěně? No chtěli, tak vstávejte. Chci si hrát a taky už s Arnošťákem sotva stojíme na nohou, vždyť poslední žrádlo bylo večer. Já teda, když to na mne padne, jdu v noci chroupnout suchý. Neměla bych podle literatury a pokynů Inteligentního a praktického rádce chovatelů kokršpaněla anglického jednobarevného pro venkov i město v misce nic mít, ale naše panička je posedlá myšlenkou, že jsme podvyživený, tak to do nás pere i v noci.
Tak ten víkend. V sobotu dopoledne mě zaskočili superdlouhou vycházkou. Já učůrávala blahem, lesem lítala, v loužích se cachtala. A pak změna, odpoledne žádné doma, jeli na vinobraní na Kuks, za Market (ona tam byla ředitelkou skoro celé zeměkoule) a Vaší s tím jeho koupalištěm, které je vypuštěné, tam hráli. Když se večer vrátili, přednášeli nám, jaké to bylo prímovňácké a jaká jsme pohodová rodina, že jsme jejich zvířátka milená, no kecy děsný.
Ale neděle, to bylo blaho. Lenošilo se, žralo se, vycházkovalo se, potvory dvounohý trochu pracovaly a já a Arnošt jsme se blahem tetelili.