No já mám hadr na hlavě, vzala jsem dva brufeny a objednala se k psychogovi. Útok na moji osobu přišel z vlastních řad. Já zahřívala o svůj kožich dva hady. Dnes byl den pracovní, který se ničím nevymykal zaběhnutému rytmu. S paničkou jsme odpoledne podnikly výšlap směr Vysoký vrch, já lítala rychle a zběsile, ona pomalu a rozvážně. Já si zaplavala v Kačáku, ona sebrala 30 hub. Vrátily jsme se domů a houby byly švihnuty na cibulku (čistila je, to jako jo). Když se zjevil páníček, byly servírovány těstoviny s houbami a salátek z rajčátek a pohoda by se dala nožem krájet. Ale co následovalo! Já si dřímla, neb venku lilo. Posléze jsem byla povelována k večerní vycházce. Lilo mi do kožichu přeukrutně. Potkali jsme dvojčata od vedle. Skoro dvouletí Davídek a Ivanka měli pláštěnky a holínky, všude se valila voda. Vsázím ucho, že tohle bylo
dozajista jejich největší životní dobrodružství. Páníček hodil řeč. O tento rozhovor více jsem ještě domokla a byla ze mne hnedle mokrá myš. To jsou vám vidět všechna žebra. A ty viděl můj páníček. Rentgenově to hodnotil, umístil mě do sprchy, bláto pryč, froťákem vysušil a následně usedl vedle paničky k ohni v krbových kamnech . A přišlo to vražedné sdělení: Kulíšku, ta Ema nám začíná tloustnout. A moje milá panička (v úterý ráno nedopnula červenou sukni velikosti Růžičková) souhlasně zamrkala a řekla: víš že mě to taky napadlo? Shodli se na úplné kravině a stínili nějaká budoucí žrací opatření.
To si mě opatřili pro radost jejich a moji. Najednou mě sunou do kategorie tlustoprdka a suché nebude celý den. Sebevražedně vyskočím v obýváku z okna. Smrt jistá. Je to celých 95 centimetrů.