Po Velikonocích

To bylo ale návštěv, to jsme si to všichni hezky pěkně užili. Já mám stále jen krátké vycházky, abych v neznámém terénu nepoňoukala neznámé hafany, ale stejně jsem úspěšná svůdnice. Dvě ulice od nás
jsme potkali tři kluky druh jorkšír. Ty mě hned zvizitýrovali pinduli a začali radostně vrtět. Mě to ale vůbec nebavilo, žádné studené čumáky pod ocáskem. Prostě jsem se schovala za páníčka, který si vyměňoval info s dvounohým jorkšírákem a byla jsem za dámu. Ale ti tři kluci! Páníček, když to později referoval paničce, řekl, že si všichni vyndali rtěnky a chtěli je zasunout. Já byla proti. Tak co dělat? Byli ze mne tak rozdovádění, že si ty věci začali dělat vzájemně. Poskakovali po sobě, směšné pohyby vykonávali a nic. Páníček říkal, že to se pak musí ozchodit. Já padám! A jaro leze taky na brašuláka. Dnes v noci tak zoufale mňoukal, že chce na kočičí coury, že byl ve dvě děleno třiceti vypuštěn do temné noci. Přišel až ráno a pak byl celý den zase v tahu. Nežere a naši řekli, že to má spočítané (přitom jsem Arnošťáka neviděla, že by něco počítal).
Prý má počítat s nějakým odkulkováním.