Jak se tak pozoruju, od té doby, co mě byl před měsícem rok, jsem děsně dospěla. No já jsem taková chytřejší a i naše Jarmilka říkala, že evidentně klidnější. Nápady mám ale velmi mladistvé. Dnes jsem kupříkladu vynesla na zahradu páníčkovy divadelní boty a nechala je větrat. Bylo to třeba, neb společnost šla včera po divadle na sklenku a naše panička a Blanka měly vyprávěcí, daly sklenek několik a chudák páníček se dostal do postele v půl jedné a vstával ve čtyři děleno třiceti. Bylo tedy nasnadě udělat mu radost. Vyvětrám mu botičky. A zas žádná pochvala. No můžu já za počasí? Přišla mega průtrž a milé boty naplnila vodou. Já to neviděla, já byla v suchém pelíšku doma, ale přesto jsem dostala seřváno. No to teda ne. Když vy kachlíčky, tak já břízolit. Vlezla jsem k sousedům, héč, héč. Vesele jsem skákala na pana Mirka, on mne sice chválil, jaká jsem úžasná, krásná až nádherná, ale prachsprostě mě odvedl domů k našim. A začaly manévry. Byl detailně prozkoumán celý plot, kdeže je díra. Plot je rok nový, díra nenalezena. Pak chyták. Páníček šel k sousedům a volal na mne, Emičko pojď ke mně a taky kde je ta moje holčička (jako já) a poběěěž. No copak jsem nějaká blbka, abych jim ukázala kudy tudy cesta. Já za ním toužebně hleděla, vrtěla jsem, vesele a nezávazně si hopsala po zahradě, obíhala okolo paničky a ani mě nehnulo prolézat k sousedům. Panička volala na páníčka, že pokus je k ničemu, že ta mrcha (to jako já) z toho má legraci a pojď domů.Hodilo mě to do trucování. Chtěla jsem zmasakrovat Arnošťáka, ale nebyl v dosahu. Byla vycházka, u lesa jsem byla představena osmitýdennímu bernskému salašnickému klukovi. Ideální objekt. Já po něm vystartovala, byla jsem napomenuta, ale já hbitě další zákus. Nato já na vodítko a zase kázání. Jsem já nějaká černá ovce?
Zítra píšu Srstkovi.
P.S. A aby i jiní pejskové viděli jak to nemám jednoduché, napíšu i na: https://blogosvet.blog.cz/1404/muj-pes-pise-blog-soutez.