V pátek večer byla u nás úplně nejvíc páteční pohodička. Páníček sice vyfáral z toho jejich dolu pozdě, takže přijel ze Prahy až na mojí večerní procházku, ale pak jsme si to u krbových kamen jako pohodová smečka fanfárově doužili. Panička chtěla udělat hezky Arnošťákovi a tak mu odpoledne zakoupila úplně novou myšku z pytloviny. Já už jsem večer spinkáčkovací, dejte mi pokoj se všema kravinama. Ale kocourák děsný. Dostal tu novou myšici a rozjel akčňák na plný pecky. Žongloval zadníma, aportoval, bojoval, útočil, no děsnej šuspajtl. Naši z něj byli úplně unešený, pozitivně vzdychali a já nevěděla, jestli dělají ty věci nebo fandí Arnošťákovi. Tak jsem přerušila spánek a začala konat. Dvakrát chramst, myš mrtvá, skelná vata z břicha ven a myška na kremaci do kamen. U nás do krbu jen dřevo, takže myš do koše.
A sobota. Na úvod jen stručné info: hafani a mňoukani neví, co je sobota a natož co je víkend. Ve čtyři děleno třicet, páníček vylezl z pelíšku a šel čůrat. Jak asi máme vědět, že se nevstává? My byli veselí, nespinkací a soubojovací. No ale ti naši byli jako pitomí. Nevstávali, napomínali. Panička se posléze rozpohybovala a nás nakrmila, vyštvala nás na zahradu a zpátky do postele šup. A my si tudíž museli po zahradě lozit sami. No jó, čuchy čmuchy, Arnošt čumity čumity, Druhé kolo já čumity on čuchyty čmuch, baví vás to chvíli a pak zase domů. Ale to už byla snídaňovice, na cibulku vrhnuta vajíčka a sobota mohla zdárně začít.