O tom potom.

Včera jsem oddálila info o náročném dni. Aby ne. Bylo avízováno, že přijede Markét a nějaké malé modely. Panička usoudila, že když tady bude smečka na oběd, že by se mělo uvařit něco dobrého. Kapsičky asi
nežerou. Dala rajskou. To zase nežereme my s brašulákem. Když všichni dorazili, já byla jako pominutá. Mám totiž ve hlavě, že když je člověčí model malý, mohl by mě tady nahradit a tudíž bráním hlasitým štěkáním, zubů ceněním a zlostným ocasem mrskáním  svoje pozice. Panička mě vždycky děsně seřve a ještě říká, že se chovám jako blbka. Poučena jsem štěkala jen chvíli a poté jsem si začala s člověčími modely hrát. Nebylo to blbý. Abych ukázala, kdo je tady velitelka, cvičně jsem se zakousla do Arnošťáka a protáhla ho za krk zahradou. Adorována jsem nebyla. Panička mě naštvala, protože všichni šli na vycházku na Dědkas a já musela být kvůli pinduli doma. Ale vím že (kiš kiš) hospoda byla  zavřená, ale co naplat, procházky jsou přenádherné. Já hodně sleduju kytky, hafnu až zítra. Jsou totiž věc Velikonoce a to jeden nemá čas si psát deníček. Peče se, vaří se, smaží se a především se konají mnohé věci, návštěvy sem proudí proudem. Já padám a tudíž nepíšu.