Snaha vykrmit kocouráka Arnošťáka do rozměrů středně velkého psa začíná přinášet první ovoce. Už se mu trochu zvětšuje hlava a kejtičky, ze hřbítku už mu nečouhají obratle. Ale zase se mu začíná blbě lézt
přes plot, kiš kiš. Každý víkend přijíždí vedle na chatu mladá dáma Kety. Jsou jí čtyři a je to taky britská modrá mrcha. Ledva zahrčí automobilismus její paničky, Arnošt se instaluje k plotu, zaklekne do startovních bloků hnedle vedle plotového sloupku, uši jak netopýr a oči jak tenisáky. Motor utichne, což je signál začít ručkovat (a nožkovat) podle sloupku po drátěnce. Na vrcholu udělá dva lehké úkroky vlevo a elegantně přešlápne na keřové větve z druhé strany. Akrobaticky sestoupí a jde očumovat Kety. Slečna je větší než on, má elegantní obojek s rolničkou, je to dáma z města. Ona mu signalizuje jeho možnosti dle svého dobrého rozmaru. Když je milostivě naložena, může se lehnout vedle ní a zbožně zírat, nebo se může ležet pod lavičkou, na které se ona rozvaluje. Když je nenaladěná, prská a náš model musí dodržovat kočičí distanc. Dnes způsobně ležela, oslnivě mrkala a chtěla slyšet novinky. Tak jí to ten náš blbec všechno nabonzoval. Nejdřív se vytahoval, jak chodí ke dvojčatům na zahradu zkoumat bazén. Že balancuje po fólii, činí tak rozvážně, mrská nervózně ocasem, vyrovnává, páč se vůbec nechce namočit či utopit. Jelikož dvojčata docela děsně vřískají, vyklízí bazénové pozice celkem svižně. Byl dotazován ohledně stanoviště ke spánku. Uvedl, že buď pelíšek v obýváku či u paničky na nožkách, což ona prý ráda, proč prý spát pohodlně, když to jde i blbě. A vyprávěl i o lovu. Tak o té myši. To bylo na dvě hodiny. Kety už se ale nepochlubil, že ta docela velká myšice skončila pod keřem, odkud jsem ji, úplně chcíplou, mokrou a trochu nafouknutou dnes dopoledne donesla našemu páníčkovi na terasu k dopolední kávě. A dal mi metál? No ani náhodou. Ukázal ji paničce, ta pochválila kocouráka, že myš vypadá pěkně a že je hodný, že ji nepřivlekl do domečku.
A já? Já byla nazvána čunětem, které žužlá mrtvé myši.