V neděli doťuknuto a v ložnici položena ještě nová plovoucí podlaha. Jupíí. Úklid brutální, ale pak vše normální. Ale co se to děje venku? Úplně mnoho slunce. Já se radostně opaluji na zahradě, ale pak si šlapu na jazyk. Jsem kárána, že se přehřeju a také se mnou nejsou konány odpolední vycházky, neb bych prý udělala činnost "popálila si tlapky o asfalt a totálně se uvařila". Chodíme brzičko ráno a poté až úplně večer na delší probíhačku. V noci máme v domečku chládeček a velkou dobrodružnou ložnici. Naši totiž rozmontovali starou postel
a čekají na dodávku úplně nové. Spíme proto celá smečka na zemi na matracích, což znamená, že během noci můžeme s kocourákem chodit po našich, spát jim na hlavách, olizovat je, brousit si o jejich polštář drápy, sedat si na budík a tím pouštět rádio, smutně mňoukat vedle páníčkova ucha, radostně mlátit hlasitě ocasem o novou podlahu a děsně se cvičně soubojovat hlava nehlava. Jde hezky tahat deka, lovit palce u nohou, drbat se za uchem a přitom sedět paničce na ruce, hlasitě čuchat a mlaskat, potichu prdět. Famfárové noci!!! Naši jsou tak trochu kyselé prdele, protože naše zvířecí chování stále kritizují. Prý: já vás roztrhnu (páníček), dáme je do útulku, ne, já je naporcuju do sekané (panička).
Takové krásné noci. A tak těžce vykoupeny.