Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Nemám ráda včelku Máju

08.08.2014 21:57

Takovej krásnej den to byl ale pak se to porouchalo.
My jsme teď byli s Arnošťákem nedobrovolně uvrženi do pracovního režimu,
panička přerušila věc prázniny a normálkácky jezdila pracovat. My si vystačili.
Já tahala boty na zahradu a rozcupovala uklízecí hadr na mnoho kousků, model to
prospal. Odpoledne bylo velké lítání po lese, lov na veverku a několik kosů.
Posléze vítací taneček pro páníčka a krásný den měl být zakončen na terase.
Panička se rozložila na houpačce s vínem, páníček s narozeninovým
doutnákem a byla pohoda. Já jsem se rozhodla, že zaparkuju v kytkách na
skalce, které kvetou úžasně. Jala jsem se je trochu zadupat do země a si
lehnout. Bylo na nich i několik pruhovaných včeliček. Jednu jsem dle mého
zpětného hodnocení brutálně naštvala, protože vycenila zuby a zahryzla se mi do
obočí. Já vůbec nevěděla, co si počít. Děsně to bolelo, myslela jsem, že to
vylítám po zahradě, ale ono to hnusně bolelo do nekonečna. Pod keřem jsem si málem
ulomila hlavu jak jsem luxovala trávu a taky nic. A najednou tragická akce: jauvajs
a kůže kolem oka se mi nafoukla do obřích rozměrů. Já nic neviděla! Já měla
jedno svoje očičko s mýma přenádhernýma řasama úplně nefunkční. To už mě
odlovili naši a děsně mě rekognoskovali a litovali. Odplížila jsem se napít.
Pila jsem mnoho, protože jsem si myslela, že mi to pomůže. Po několika chlemty
chlemty jsem se poblela. Byla jsem instalována páníčkovi na klín a na hrůzné
jauvajs mi byl přiložen studený obkládek a bylo houpity houpity ty náš marůdku.
Zároveň bylo kabelováno do veterinární ordinace a o radu žádáno. Paní doktorka
udělila rozhřešení, že nejhorší je za námi a už to bude dobré, nedávat žrádlo,
že by mě mohlo bolet příško. Vzápětí  takticky
zrušena večerní procházka a já uložena do luxusní postele. Bylo mi tak blbě, že
jsem zvolila samotu pelíšku. Jauvajs mě semlelo velmi mnoho.

Neměla jsem už ani sílu vyprávět vám o mopsové Tatrance a Mandarince. Ale zítra vstanu z mrtvých a vše doženu.


176. Nemám ráda včelku Máju.

Takovej krásnej den to byl ale pak se to porouchalo.
My jsme teď byli s Arnošťákem nedobrovolně uvrženi do pracovního režimu,
panička přerušila věc prázniny a normálkácky jezdila pracovat. My si vystačili.
Já tahala boty na zahradu a rozcupovala uklízecí hadr na mnoho kousků, model to
prospal. Odpoledne bylo velké lítání po lese, lov na veverku a několik kosů.
Posléze vítací taneček pro páníčka a krásný den měl být zakončen na terase.
Panička se rozložila na houpačce s vínem, páníček s narozeninovým
doutnákem a byla pohoda. Já jsem se rozhodla, že zaparkuju v kytkách na
skalce, které kvetou úžasně. Jala jsem se je trochu zadupat do země a si
lehnout. Bylo na nich i několik pruhovaných včeliček. Jednu jsem dle mého
zpětného hodnocení brutálně naštvala, protože vycenila zuby a zahryzla se mi do
obočí. Já vůbec nevěděla, co si počít. Děsně to bolelo, myslela jsem, že to
vylítám po zahradě, ale ono hnusně bolelo a nic. Pod keřem jsem si málem
ulomila hlavu jak jsem luxovala trávu a taky nic. Al najednou tragická akce: jauvajs
a kůže kolem oka se mi nafoukla do obřích rozměrů. Já nic neviděla! Já měla
jedno svoje očičko s mýma přenádhernýma řasama úplně nefunkční. To už mě
odlovili naši a děsně mě rekognoskovali a litovali. Odplížila jsem se napít.
Pila jsem mnoho, protože jsem si myslela, že mi to pomůže. Po několika chlemty
chlemty jsem se poblela. Byla jsem instalována páníčkovi na klín a na hrůzné
jauvajs mi byl přiložen studený obkládek a bylo houpity houpity ty náš marůdku.
Zároveň bylo kabelováno do veterinární ordinace a o radu žádáno. Paní doktorka
udělila rozhřešení, že nejhorší je za námi a už to bude dobré, nedávat žrádlo,
že by mě mohlo bolet příško. Vzápětí  takticky
zrušena večerní procházka a já uložena do luxusní postele. Bylo mi tak blbě, že
jsem zvolila samotu pelíšku. Jauvajs mě semlelo velmi mnoho.

Neměla jsem už ani sílu vyprávět vám o mopsové Tatrance
a Mandarince. Ale zítra vstanu z mrtvých a vše doženu.


176. Nemám ráda včelku Máju.

Takovej krásnej den to byl ale pak se to porouchalo.
My jsme teď byli s Arnošťákem nedobrovolně uvrženi do pracovního režimu,
panička přerušila věc prázniny a normálkácky jezdila pracovat. My si vystačili.
Já tahala boty na zahradu a rozcupovala uklízecí hadr na mnoho kousků, model to
prospal. Odpoledne bylo velké lítání po lese, lov na veverku a několik kosů.
Posléze vítací taneček pro páníčka a krásný den měl být zakončen na terase.
Panička se rozložila na houpačce s vínem, páníček s narozeninovým
doutnákem a byla pohoda. Já jsem se rozhodla, že zaparkuju v kytkách na
skalce, které kvetou úžasně. Jala jsem se je trochu zadupat do země a si
lehnout. Bylo na nich i několik pruhovaných včeliček. Jednu jsem dle mého
zpětného hodnocení brutálně naštvala, protože vycenila zuby a zahryzla se mi do
obočí. Já vůbec nevěděla, co si počít. Děsně to bolelo, myslela jsem, že to
vylítám po zahradě, ale ono hnusně bolelo a nic. Pod keřem jsem si málem
ulomila hlavu jak jsem luxovala trávu a taky nic. Al najednou tragická akce: jauvajs
a kůže kolem oka se mi nafoukla do obřích rozměrů. Já nic neviděla! Já měla
jedno svoje očičko s mýma přenádhernýma řasama úplně nefunkční. To už mě
odlovili naši a děsně mě rekognoskovali a litovali. Odplížila jsem se napít.
Pila jsem mnoho, protože jsem si myslela, že mi to pomůže. Po několika chlemty
chlemty jsem se poblela. Byla jsem instalována páníčkovi na klín a na hrůzné
jauvajs mi byl přiložen studený obkládek a bylo houpity houpity ty náš marůdku.
Zároveň bylo kabelováno do veterinární ordinace a o radu žádáno. Paní doktorka
udělila rozhřešení, že nejhorší je za námi a už to bude dobré, nedávat žrádlo,
že by mě mohlo bolet příško. Vzápětí  takticky
zrušena večerní procházka a já uložena do luxusní postele. Bylo mi tak blbě, že
jsem zvolila samotu pelíšku. Jauvajs mě semlelo velmi mnoho.

Neměla jsem už ani sílu vyprávět vám o mopsové Tatrance
a Mandarince. Ale zítra vstanu z mrtvých a vše doženu.