Pomooooc. Navečer mě i Arnošta dali do klece = kuchyň, obývák, chodba a ložnice, a vyjeli do Prahy. No já vám hysterčila, vyváděla a vyla jako o život. Když jsem přestala slyšet fíkusový motor, tak jsem si šla lehnout vedle už několik hodin spícího Arnošta.
Prezentovali nám to jako tradiční procházku Malou Stranou. Hezky se courali, drželi se za přední tlapy, kochali se výhledy, čumílkovali na Kampě a vůbec byli děsně romanticky naštelovaný. Pak už měli hlad, najednou přijeli tramvajovicí i kamarádi (celkem dva kusy) a poté děsně skvěle večeříčkovali masíčko, zeleninu, smetanové brambůrky i bramboráčky, kecáčkovali a bumbáčkovali a byli úplně happijový. Seděli venku v Baráčnické rychtě - taktéž na Malé Straně - a pomlouvali personál, že takovýhle radostný příjemný lidičky se skvělou kuchyní už dlouho neviděli. To byla pohoda.
A pak jí taky strkal jazyk do tý její zmalovaný tlamy.