To je ale prima primovňácký červenec. Nastala paničky pohodová akce Prázdniny. Konkrétně to znamená, že když skončily všechny ty oslavy Páníček Šedesát Sto Lidí Na Zahradě, nebude se každý den zajíždět
vyučovat adolescentní mládež, bude se lenošit, mnoho číst knihy, luštit lušťovky a lozit v ajpadu. Pro potěšení se bude pít káva, víno, pivo, rum, zelená a kontušovka. Dále pak činnosti pro radost na zahradě pracovat a v důsledku pedagogického absťáku náš zvěřinec vychovávat. Já padám. To nám chybělo. Zde příklad. Včera se mi podařilo hezky se zakousnout do pravého zadního stehýnka toho našeho modela. Já ho tryskem vlekla přes zahradu, on zoufale mečel, kvičel a mňoukal, ale já nedbala. Do toho panička výskok z lehátka, brýle letěly vpravo, kniha o těch depresivních problémech hlavní hrdinky vlevo, mávala předníma ploutvema a na mne nehezky ječela. Pustila jsem Arnošťákův téměř prokousnutý zadní běhák a vesele přiskotačila. No já zase dostala seřváno. Ale to mě ten život takhle nebaví. S tím se musí něco udělat. Copak já jsem nějaký model na seřvávání? Pryč s tyrany. Sestrojím věc Petice. V noci navštívím ten LapTop, tam to sesumarizuju, myšlenky
konkretizuji, přes věc Zavináč odešlu a výsledek bude, že nás našim skrzevá týrání odeberou. To jim patří.
Když to tak promyšluju, úplně přesně nevím, zda bude to odebrání famfárové pro moji osobu Emičku.