Ve smluvený čas pronikli páníčkové do ordinace. Spatřili našeho polo až tři čtvrtě spícího kocouráka, který vypadal jak hadrový. Paní doktorka říkala, že je všechno v poho. Ještě mu prokapala očička, stříkla modrou barvu pod ocásek a nahrnula ho do přepravní přepravky. Sdělila velmi intimní informaci, že pacient měl neuvěřitelně velké věci v tom pytlíčku, pročež mu jako bonus byly udělány stehy, které se samy vstřebají. Ještě instrukce kterak o operanta pečovat a hurá domů. Tam už jsem netrpělivě přešlapovala já. Děsně jsem všechno čuchala a chtěla brašuláka z přepravky osvobodit. Byla jsem umravněna a vyvedena na večerní procházku. Spát jsem po ní ještě nešla, měla jsem strach, jestli není Arnošťák mrtvej, když mu udělali takové Jauvajz.
Nebyl. Později večer se vyplížil z přepravky a vrávoravým krokem urazil asi metr, padnul a spal dál. Já si vyčistila zuby, do zrcadla na sebe zamrkala svými exkluzivními dlouhými řasami, hodila nádhernýma ušima, oblékla si noční košilku, odkráčela do ložnice a sladce usnula. On měl těžkou noc sjetých feťáků. Bolela ho hlavička, trochu blinkal a čůral v ložnici pod postelí. Ráno mu bylo nabízeno sedmero pokrmů, ale nežral. Panička se z toho nenaladila a odfíkusovala do zaměstnání. Páníček zůstal doma. Měl vyjednáno Práce Z Domova, role Kočkopozorovatel a Prvnípomoc.
O mně ani zmínka, ale já mu ukážu. Přede mnou byl den jak víno!!!!