Polekaná pajdavá panička právě pomalu pochopila povinnost pádit pro první pomoc profláknuté předpotopní polikliniky. Lehce se to řekne, ale jděte se vnutit bez objednání, v pondělí ráno do bezvadně fungujícího českého zdravotnictví. My s brašulákem jsme zahájili dopolední odpočinek. Já s sebou mrskla do pelíšku. Právě svítilo sluníčko na stůl, tudíž se tam Mňoukan rozložil a hned tvrdě zachrápnul. Optimistická panička znalá hrůz ve zdravotnictví se statečně vydala řešit Auvajs. Úderem půl osmé překročila práh polikliniky (předtím platila parkovné), první pohled pozitivní. Na stanovišti Specialista Ortoped a Likvidátor Úrazů seděly jen dvě téměř stoleté dámy. U okénka Recepce byla vstřícná sestřička (jakože přijela naše Hanička?) a slyšela na žádost o po po popopomoc. Za dvacet minut už pan doktor očumoval paničce zadní nožičku. Protože ve škole dával pozor a hodně se hlásil, byl nejen nejvrchnějším velitelem oddělení, ale i velmi chytrý přes naše koleno. Nejdřív sestři umyla půlku nohy dezinfekcí (jakože jsme doma nějací špindírové?), pak se ten školní šprt chopil sbíječky a navrtal do kolena díru. Narazil na vodu a tak toho nechal. Když studnu vyčerpal, přelepili Auvajs a bylo vykukáno. Protože byl hodně dobrý i v diktování, všechno to nameldoval do další sestřičky (vůbec nevypadala jako naše Hanička, tak to byla asi jeho sestra) a ta vytiskla mnoho papírů. Všichni si udělali papapa a za týden přijďte zase, jezte ty pilule a hezky ležte s věcí Ortéza a to i v noci! No to bude v posteli hezky narváno: naši, Mňoukan, Hafan a Ortéza. To ji vystrkáme do obýváku. Následně se panička změnila v kulhající tryskomyš, opatřila si prášky, věc Ortéza, ve práci si domluvila dovolenou a hrrrr domů. Já ji slyšela přijíždět, vyběhla jsem a tančila uvítací rituál. Arnošťák byl po nočních courech v definitivním limbu a tak ho nachytala rozvaleného na stole. Byl spérung a řekla, že se chováme oba děsně (no já jsem v tom byla úplně nevinně) a že je konec anarchie, budeme celý týden pod dozorem.
Já to říkám pořád - psí život.