V pátek panička zvolila místní zastupitele a začal víkend, kdy jsou u nás narozeniny a výročí sňatku, tudíž společný jmenovatel jsou dárky, návštěva, stále vyzvánějící blahopřejný tydlifon a skvělé žrádýlko. Panička přivezla na celý víkend Jarmilku, která po vložení toho budíku nemůže ještě chodit na svoje sobotní plavání, no byli jsme všichni nakročeni do pohody. Samozřejmě proti optimistickému proudu se vydal mňoukan, protože se nechtěl nechat tahat a hladit, dokonce obcházel Jarmilku obloukem. Naši mu domlouvali, že když už je Jarmilce 86, měl by se k ní chovat hezky pěkně mile. Odešel na coury. Mne enormně zajímalo, co budeme vařit. Ze syrového masa nám vždycky kousek odpadne, je třeba být ve střehu. Panička v pátek vytasila koření na divočinu, maso naložila se zeleninou a nám nic! Páníček se ptal, cože je to za maso. Panička pokrčila přední tlapy a začala Jarmilce za zády poskakovat sounož. Páníček kývl, že jako chápe a tajně pro potvrzení naznačoval jako nějakou kapsu na břiše. Nahlas řekli, že bude hovězí. Pak se radili, jestli Jarmilce odtajnit, že bude klokan. Nevím, co je věc klokan, fakta jsou, že nám nedali ani kousek syrového. Panička tuto flákotu dostala dárkem a byla se v prsíčka, že ona by Skippyho nikdy k jídlu nezakoupila. Po celonočním povalování v zelenině a koření věc klokan přemístěna do trouby. Po kávě na terase já na vycházku, Jarmilka čumenda na Anna a král, panička za kuchařku. Hezky se nám to dopoledne užívalo, Arnošťák pro nás hlasitě vymňoukal
i dobrůtky.
Oběd hotov, tvářilo se to jako luxusní svíčková, ale panička nalila Jarmilce čistého vína (k obědu plzeň, samozřejmě). Vypadá to jako hovězí, ale je to klokan. Ani nemrkla a pravila, že zkusit se má všechno.
Pak se jim dělaly boule za ušima a děsně dolejzali za paničkou, že to bylo jako úúúžasný, ty bramborové špalíčky že sestrojila lahodně. A my nic. Ještě že odpoledne byla prochajda po mlejnech a já děsná lítačka a jen o pár centimetrů mi utekla srna, kteroužto bych normálně zblajzla.