Já jsem děsně dobrá v tom, že umím páníčkové pohoďáckové plutí životem uvrhnout někam zcela jinam. Naši si to šinou do trvalého souznění, tedy a tudíž že jako dobrý. Ale i přesto měli blbej školní i ve fárání vopruzovej týden, jeli takzvaně nadoraz. Řekla jsem si, to je ideální čas na ověření toho, co ty potvory dvounohý vydržej. Test spočíval v tom, že jsem začala okolo půlnoci předvádět něco mezi kašlem a blitím. No já se dávila jako o život. Neblila, ale děsila. Povedlo se. Kmitali, nespali, panička nahodila spojení se světem a v té svítící krabici našla pohotovostní veterinární číslo, no jedním slovem – manévry. A ty dialogy. Takové nejsou ani v akčňáku. Agenti rozhodli, že zásadní úder až za pár hodin.
Časně ráno jsme se s paničkou přefikusovali do Bratronic k mému ohledání. Paní doktorka mě děsně prokonrolovala, přes prdku proměřila a vidí to na psí kašel, panička kontruje kusem něčeho v krku. Postup mého oživování stanoven, panička vyplázla jen dvěstědvacetčeských za injekci ke zklidnění krku a přilehlého okolí.A jako zásadní úder dala paní doktorka větu: Emí je tlustá!!!!!
Ta si musela dát becheriho už za svítání. Já a tlustá!!!!!!!!!!!!!!!!. Panička se mi z toho oprudila, ale dále nedbá. Ordinuje mi vitamín Cé do paštiky, jitrocelový sirup a sladký čaj, pročež já kašlu méně, sladké nápoje chlemtám nadšeně a zmírněným náběhem na blitíčko působím radost všem. Na dnes posunula budíček na 7 děleno třiceti, abych nechaal smečku vyspat. Žel, Arnošťák to začal organizovat a bojkotovat už před šestou!!!!!
Buďte na příjmu, do vedle se přistěhoval lovecký fouskovský pes!!!!!!!!