Vloni jsem byla úplné štěňátko, tudíž a proto jsem moc zahradní slavnosti nevnímala. Ale letos. No aby ne, když páníček měl v úvodu července šedesát rokusů. Ledva jsem si v sobotu užila 28 kusů naší rodiny, v neděli
jsme si to se zbylými deseti našimi rodinnými vzorky fanfárově doužíčkovali, večer vydechli, ulehli, abychom ihned v týdnu následujícím se začalo šturmovat na další víkend. Přijedou všichni naši kamarádi. A do toho pište deník. Potvory dvounohý měly co řešit, já jsem dbala na pravidelné vycházky, probíhání s kamarádkou Růženou,
loudání se s Wolfíčkem a rvačky s Arnošťákem. Mezitím jsem prolovila nějaké kosy, pročuchla žábu, sežrala včelu a průběžně reorganizovala skalku (jámy zvětšovala, vše kvetoucí lámala). Nyní je i po druhé zahradní slavnosti,
tentokrát jen s 20 kamarády, ale . . . . .
Štěknu to na pokračování.