Pondělovník začal abnormálně absolutně apokalypticky. Pozitivní, pilné, pěkné, praštěné a pikantně plnoštíhlé paničce ode tří nešlo spaní, ve hlavě měla spoustu blbých myšlenek a taky ji trápí ta beznaděj naší kamarádky.
Následkem této reality se děsně mrskošila, přičemž několikrát kopla do Arnošta, který se jí večer ubytoval
na levé noze. Tímto ho smrtelně ranila. Rozkošně razantně razil revolučně revoltovat a trucovat do obýváku. Pak syčela na mě, že nechce olizovat a že chce spát, abych spala taky. No já usnula, ale ona ne. V pět děleno dvaceti se vyplížila udělat nám snídani a schytal to Arnošťák. Dostal rybí konzervičku luxusního typu, udělal mňau, mňaaaaaaaaaau a nežral. Ta ho sjela. Gurmánské vychytávky a ty na to prdíš. Nežer a budeš vypadat jako stažený králíček, každej blbej vesnickej kocour ti dá přes držku. No ráno jak víno.
Dopoledne taky na levačku. Čeněk pracoval se dřevem, což neměl, důsledek byl, že odpoledne byl živ jen na dvacet procent. Záda ho bolela přeukrutně. Dostal megakázání od paničky, nabonzovala ho střelhbitě
Haničce a než do něj vpravila panička tramalové kapky, seřvala ho ajfounově na tři doby ségra z Železných hor.
A dále to bylo přesně tak, jak to říkají naši: nemůže být pořád blbě. Odpoledne jsem měla z říše fanfárových snů. Hafnu zítra.