Arnošt vstal z mrtvých, pomalu, ale jistě. V pátek jsem se měla fanfárově, protože páníček byl doma, brašulák spal jak po flámu a já jsem se nerušeně mohla věnovat komunikaci s páníčkem. Děsně jsem ho sledovala při práci do práce, věrně mu spala u nohou při zákonem nařízené přestávce na kávu a doutnákovec a vůbec se sympaticky projevovala. Odpoledne už jsme byli doma celá rodina. Pro venkovní zimu jsme topili v krbu a
pohodovali. Trochu mě znepokojovalo, že panička balila věci Dárky a Kytice a rekapitulovala sobotní program mimo domeček a bez mé osoby!!! Potvory dvounohý sobecký. Já bych taky chtěla jít na oslavu šedesátých narozenin naší kamarádky Milušky. Restaurace a pak u nich na zahradě. A tam jsou dva psi, čtyři kočky, pět
křepelek, jeden zakrsaný králík a v kleci ptáci a venku ptáci a žížaly a motýli a včely a brablenci. Ale jak se mají nebohá zvířátka proti takovému programu bránit? Dala jsme v noci alespoň absolutní hnus. To se udělá tak, že se vleze do postele a plíží se nenápadně ke hlavě paničky. Když se otočí ke mně zády, změním své skupenství na plastelínové. Obteču paničce krk a funím jí horký vzduch do ucha a něžně mlaskáčkuju. Funguje to zaručeně. Nejdřív je zvolání Panebóžeužzase, to nemáš svůj pelíšek (mám, ale to by nebyla žádná prča) a pak podrazácké Proč nefuníš do páníčka? Protože je panička studovaná, tak ví, že kdyby pokračovala ještě dál, mohla bych z toho mít tyhlety depréze. Řekne, že mě mají moc rádi, ale pro dnešní noc aby mě Čert vzal.
To bude dnes v noci dělat pan Čert sběr kokroušů zlatých přenádherných?