Ahoj mami,
kladlas mi na srdce, abych Ti napsal, jak se mi daří. Ale já píšu úplně nejvíc nerad a taky bych prý poškrábal iPad. Já padám.
Nechci tě děsit, ale můj život je jedna velká hrůza. Začalo to hned, když jsem byl vyložen z přepravky. Měl jsem sice připravené velikánské škrabadlo a pelíšek a fleecový šál a hračky a mega moc žrádýlka, ale byla tady i čtyřnohá pejsková potvora barvy medu, prostě Ema. No já čuměl jak vyvoraná myš a taky jsem se trochu bál. Bylo mi smutno po domově. Hladili mě, šišlíkovali na mne a vůbec mi naznačovali, že mě budou mít velmi hodně moc na plný pecky rádi. Já byl vykulenej. Dbal jsem dobrého vychování a střelhbitě okamžitě jsem začal používat kočičí záchod. No to jsem byl chválenej. Pak jsme se s Emčou opatrně začali kamarádit. Nejdřív čucháčkování, potom olizováníčkování a jako zlatý hřeb kontaktáž.
Dnes se rveme jako koně. Já jsem chudák za zadní kýtu chycený (někdy i za ocásek můj pruhovaný) fofrem tažený pět metrů přes obývák. Já mňoukanuju a naši nic!!!! Prý to mám za to, jak jsem po zadních vyběhl na Emču, zákeřně se jí zakousl do krční tepny, či tuhle jak jsem byl hodně dobrý v prokousnutí jejího plandavého okrasného ucha a taky jí dal drápanec do čumáku. Takže jsou reálné vyhlídky, že ji jednou přeperu.
Taky chodím ven. Je to jednoduché. Ráno dostanu papáníčko, pak rolničku a můžu jít na kočičí coury. Většinou jsem na terase a sleduji dění, konkrétně koupání kosáků v jejich koupališti .Já teda umím číhat!!!!! A jak pronásleduju motýly!!!! Průběžně jsem cvičený, což je stejné jako terorizovaný. Povel – šunka, povel-sušené maso. Umím přijít na pískání i z venku. Tuhle jsem plakal za plotem. Slyšel jsem píšťalku, ale nemohl jsem domů. Nejdřív ale přiběhl k plotu soused a říká páníčkovi: Vy jste na mně pískal? Náš páníček ho pochválil, že přiběhl tak svižně, ale vysvětlil mu, že pískání bylo na kocouráka. Souseďák mě ulovil v jejich kůlně a já ho za to děsně drápnul.
Často jsem dáván Emě za příklad, jak má vypadat přístup k žrádlu. Panička říká, že žeru jako mlejn a proto taky hezky přibývám na váze i velikosti. Futruju se pořád. To máte: granule, kapsičky, syrové masíčko, pribináček, sušené masíčko, granule od Emy, vařené maso od Emy, sušené rybičky, fajnové mlsky.
Mami, ty noci jsou strašné. Jak se setmí, jsem internován doma. Naši třeba sedí na terase, hoří tam svíčky, pohodový láskyplný večer a já musím být doma. Prý bych se rozcoural a ještě by mě přefik nějaký nadržený kocour. Jako pilkou? Tak si hezky zdřímnu a okolo druhé začnu v ložnici po všech skákat, lézt pod peřinu a okusovat volné palce u nohou (ty v ponožkách mi nechutnají), lovit mouchy, koušu Emu i jinak se snažím všem zpříjemnit noc. A co si myslíš, že oni na to? Jen napomínání a ústrky, a že prý ze mne bude bóbika a nějaká kůže na záda.
Neměl bych si zažádat o útulek?